11 Shrnutí

11.1 Část I

11.1.1 Post-Kapitola 1

Postavy

Lidská dívka pocházející z daleka, která se po finančních problémech jejího otce stala Nejmenovanou z Knihovny. Z Knihovny odešla

Alexandr Fortissimus (Muž, 33) → 3.7.1.1

Palladin pro posledního, nyní již zesnulého, zimního lorda Arynna Naratheoma → 3.2.1. Po jeho smrti se potřeboval od všech vzdálit a proto se vydal do Velkého brodu (čelit skřetí invazi? jen utéct?)

Arryn se mu před smrtí svěřil, že něčeho lituje, ale že mu to nemůže říci. (proč chtěl Alexandr do hor? :D Má dobré srdce a chce pomoct lidem?)

Eleanora (Elfka, 28) → 3.7.0.1

Mistryně s lukem pocházející s rodiny “lukodělců” (you get it). Už několik elfských generací žije ve Velkém brodě (elfové zde žili dlouho před lidmi, když ještě Prašné hory nebyly prašné).

Brigádně pracuje v hospodě, kde si přivydělává.

11.1.2 Post-Kapitola 2

Hrdinové se z jeskyně vydali na cestu průsmykem směrem k Hlásce → 5.2.1 (a také Podnebesí → 5.2.3). Ráno v jeskyni ještě prozkoumali divnou mazlavou černou kapalinu. Pak osedlali koně a vyjeli.

Po cestě slyšeli řev neznámého zvířete, který zněl celým údolím. Dále dojeli na rozcestí, ze kterého se vydali na cestu do Podnebesí.

V Podnebesí je po chvíli “hry na schovávanou” zastavil muž oblečený do bílá (o kterém začali později předpokládat, že je z Knihovny → 4.2). Hrdinové, hlavně pak Nejmenovaná → 3.7.0.2, s tímto mužem vyjednávali, ale velice neúspěšně. Na začátku je klidným, ale překvapeným, hlasem nabádal, aby se vrátili do Velkého brodu → 5.1.2, poté si zavolal na pomoc Frantu, dalšího hrubiána strážícího v Podnebesí, a hrdiny vyhnali.

Tuto partu to samozřejmě nezastavilo a potom, co nechali do města vejít nic netušící Valu → 3.5.4, se do něho pokusili vyplížit. Jediná nejmenovaná si vzala koně a vyjela na nedaleký útes, kde celou situaci sledovala z povzdálí. Již tradičně se vše zvrtlo a hrdinové byly už podruhé z města vyhnáni společně s Valou, kterou zachránila Nejmenovaná a svezla ji na koni.

Nejmenovaná nakoenec z útesu viděla spolupráci skřetů a Knihovny.

11.1.3 Post-Kapitola 3

TODO: DO LATER

11.1.4 Post-Kapitola 4

Hrdinové se probudili časně z rána do zvuků boje a skřetů znějících z údolí. Proto se i s Valou vydali směrem k Hlásce → 5.2.1. Na cestě první potkali bandu 4 mladých skřetů, kteří na skupinku vrhli se po neúspěšné vyjednávání.

Hrdinové s nimi provedli krátký proces, kdy skřeti pouze mírně zranili Nejmenovanou → 3.7.0.2, ale při této potyčce nadělali obě strany dosti hluku.

To vyrušilo Rekel → 1.1.1, aby si je zaletěla zkontrolovat. Celou konverzaci se pak snažila tvářit dominantně, egoisticky a větší, než skutečně byla, ale nakonec nechala dobrodruhy jít s tím, že mají každému říct, ať nechají hřeben patřící Rekel na pokoji.

Poznámka

O dracích toho naši dobrodruzi sice moc neví, ale Nejmenovaná si vzpomněla, že viděla ještě v knihovně nový svitek o nějakém červeném drakovi, podobném Rekel, který byl nedávno spatřen. Navíc si Alexandr vzpomenul, že Hláska byla drakobijecká pevnost a že po válce s draky skutečně počet těchto tvorů výrazně klesl. V dnešní době jsou velmi vzácní a u lidmi obydlených oblastí de facto vyhynulý.

Toto si naše skupinka vyložila po svém a pomocí voodoo panenky vytvořené z brka, jímž psal Meastro z knihovny působící v Podnebesí → 5.2.3, mu vnukli myšlenku, že by do těch míst mohl nějakým způsobem nalákat skřety.

Nakonec se hrdinové úspěšně dostali až do Hlásky, kde se Alexandr → 3.7.1.1 potkal se svým starým známým velitelem Hlásky Konrádem Vojvoslavem → 3.5.1, jemuž k jeho překvapení řekli o Rekel. Z toto zůstal Konrád beze slov.

11.1.5 Post-Kapitola 5

Tentokrát hrdinové začali v Hlásce → 5.2.1, kde dále debatovali s Konrádem Vojvoslavem → 3.5.1 o stavu nájezdu skřetů. Dále vyjádřil své obavy ohledně bezpečí Alexandra → 3.7.1.1.

TODO: DO LATER

11.1.6 Post-Kapitola 6

Naše hrdiny jsme tentokrát přistihli těsně po boji s drake-y, kde se jim zdálo podivné, proč jim Sarilah → 3.5.5 nepomohla více. Dokonce když poté došli na rozcestí, Sarilah si stála za svým, že půjde s vesničany do jejich dočasného úkrytu v Ural’Imu → 5.2.2. Po troše domlouvání se Sarilah souhlasili, že jim další den, tedy až se postará o ty, kteří to potřebují, přijde pomoct do Morany → 5.2.4.

Hrdinové se dostali k Moraně někdy mírně po poledni. První ji sledovali z povzdálí a potom pomocí mluvy se zvěří zpovídali kamzíka, kterým jim prozradil, že v Moraně a jejím okolí se toulá podivná bytost, chvílemi tvářící se mile, která za sebou nechává jen chlad.

V samotné Moraně objevili řadu zmrzlých těl i uvnitř domů. Nakonec se vydali do domova Sarilah, kde je první čekala velká místnost s krbem, velkým (operačním) stolem, plotnou a plnými policemi věcí a bylin. Dále při svém průzkumu objevili její pracovnu, kde na ně čekala velká kronika Moranských ledových matek (vědem). Ta byla otevřená na stránkách pojednávajících o rituálu vytvoření hole zmrzlíka → 7.1.3. Dále se z ní dozvěděli, že Sarilah odmítla Knihovnu a že skřeti byly v poslední době čím dál tím drzejší. Navíc zde Eleanora → 3.7.0.1 našla nemalé množství lektvarů a dryáků, kde si vzala s sebou na prozkoumání a úpravu.

Při jejich průzkumu je ale vyrušil mrazivý běs → 1.3.2 z umrzlého ?sec-skret-znetvor, který sužoval ves po nepovedeném vyvolání oné hole Sarilah. S jeho příchodem do místnosti vstoupil i mráz, ale běs měl jak na jazyku, tak na mysli jen jediné – teplo! V urputném boji, kdy dal do těla nejen Nejmenované → 3.7.0.2, ale i ostatním dobrodruhům, a při kterém se povedlo právě Nejmenované mu useknout jednu ruku a Eleanoře ho probodnout ostnem ze skalního drake-a → 1.2.2, ho Alexandr → 3.7.1.1 zapálil, což mu navzdory očekávání pouze udělalo blaho. Nakonec Nejmenovaná vyřešila celou situaci tím, že nabídla běsovi svůj kabát a zavedla ho do hlavní místnosti, kde rozdělala oheň v krbu. Poté, co mu Alexandr také věnoval svůj kabát a přisunul mu křeslo ke krbu, běs naposledy spokojeně vydechl.

11.1.7 Post-Kapitola 7

Hrdiny jsme našli na sklonku noci v chatě Sarilah → 3.5.5 i s usmrceným mrazivým běsem, tedy nyní jen tělem ?sec-skret-znetvor. Po opětovném prozkoumání chýše i vesnice zjistili, že ji skřeti obtěžovali více, než by bylo přirozené. Z toho vyvodili, že skřeti nejspíše otravovali Moranu “na objednávku” poté, co Sarilah, jménem celé Morany, odmítla spolupráci s Knihovnou. Dokonce se ukázalo, že na scéně potyčky, které se účastnil i onen skřetí znetvor, je nějaká zbytková magie. Ta nejspíše pochází od skřetího zaklínače, který v boji použil neznámý lektvar a zaříkání. Tím jednoho vesničana zmutoval a i psychicky změnil k nepoznání.

Poté se Sarilah přiznala, že se pokusila ochránit ves tím, že si vyvolá hůl zmrzlíka → 7.1.3, a že se jí toto vyvolání vymklo z rukou. Dále se hrdinové i Sarilah vydali k Ural’imu → 5.2.2, přičemž je Sarilah po cestě poprosila, aby zamlčeli, že byl mrazivý běs → 1.3.2 její vinou, a že jim v takovém případě bude zavázána.

Při příjezdu do tábora Moranských na “předzámčí” Ural’imu byli s fanfárami hrdinové uvítáni. Po krátké chvilce strávené s vesničany se dobrodruzi rozhodli prozkoumat Ural’im nejprve z vnějšku, neboť je Sarilah varovala, že jej nechala postavit mocná katarka Amélie → 3.5.6. Mistryně Sarilah totiž pomáhala Amélii se stavbou a ačkoliv se Amélie ukázala jako dobrý člověk, stále se jí (i tak relativně mocná jakožto ledová matka) spíše obávala. Proto dobrodruhy varovala, že se mají chovat s respektem k tomuto místu nejspíše posledního odpočinku Amélie.

Po chvíli prozkoumávání se hrdinové dostali k černočerně tmavým vchodovým dveřím, které se nečekaně otevřeli a zevnitř (ačkoliv to znělo jako z celé budovy či dokonce hory) zaznělo “vítejte, zvědavci,” až skoro umělým, zdánlivě nepřirozeným, ale vřelým hlasem. Uvnitř tohoto komplexu dobrodruzi pouze zahlédli světélkovat nějaké obrazce či pavučiny, tvořené mnoha pravými úhly.

11.1.8 Post-Kapitola 8

Dobrodruzi vstoupili do Ural’imu → 5.2.2, kde je přivítal umělý hlas Arto Illena → 3.6.1. Navíc jim Arto ukázal vyobrazení Valy → 3.5.4 v nebezpečí a sdělil jim, že Vala taktéž slídila kolem a měl ten pocit, že ze zámku i chtěla brát. Proto se rozhodl pro takové drastické řešení.

Hrdiny dovedl do místnost pro hosty, kde jim nabídl čaj a obchod. Pokud projdou zkouškou a pak mu pomohou zjistit skutečnosti o nějaké události, co se stala v Ural’imu → 5.2.2, potom propustí Valu a nechá je volně zkoumat a zjišťovat informace. S tímto návrhem dobrodruzi souhlasili a s prvním uskrnutím čaje se dostali do říše snů, či spíše nočních můr.

Nejmenovanou to zavedlo nejprve do pouště, kde na ni vrčel drakolev → 1.3.4, kterému nerozuměla i přes schopnosti zvěrozvěsta → 8.2.3. Tomu se snažila uniknout, ale nebylo kam. S dalším mrknutím se ocitla mezi dvěma drakolvi, o kterých později zjistila, že to byli Lajmak → 1.3.4, který ležel zraněný, a Kijaf → 1.3.5. Kijaf ji nabádal, ať usmrtí Lajmaka, který jej vyloučil ze smečky a který dělal všechno proto, aby byl na dobro vymazán z povrchu zemského… či jinak řečeno zapomenut. Tomu odolávala, než pocítila, jak jí mizí její vlastní vzpomínky; jak zapomíná. Na to se situace proměnila v rozhodnutí mezi zabitím Lajmaka, nebo nezapomenutím otce. Nakonec se Nejmenované → 3.7.0.2 podařilo odolat a se scenérií vyvolání Lajmakovy samoty mysli se dostala zpět do místnosti s čajem.

Alexandr se vrátil na místo oběšení Arynna Naratheoma → 3.2.1. Ten ho začal prosit, aby jej odřízl či odvázal a on se mohl tak pomstít svým vrahům; vykonat spravedlnost. V tu chvíli se na scéně zjevil skřet s pazourkovou sekerou. O skřetech totiž Alexandr → 3.7.1.1 předpokládal, že stojí/stáli za vraždou Arynna. Arynn se ho snažil přesvědčit, ať jej zabije a vykoná tím spravedlnost. Když Alexandr odmítl, ocitl se s hlavou na špalku a naproti jemu ve stejné situaci i ten skřet. Kolem nich chodil nemrtvý Arynn a dával Alexandrovi na výběr, buď on nebo spravedlnost, tj. buď on nebo skřet. Alexandrovi se podařilo Arynna přesvědčit, že není potřeba, aby někdo umíral. Tím se ještě ocitli v Arynnově pracovně, kde ho Arynn varoval, ať na sebe dává pozor, a s rozloučením se Alexandr také objevil u stolu s šálkem čaje v ruce.

Eleanora byla přesunuta do pozdně jarního lesíku, kde stála chatka či altánek a v něm její babička. Ta začala Eleanoře → 3.7.0.1 vysvětlovat vše bytí jiné krve. O tom mít v sobě to zvíře, o tom, jak je krásné ho probudit, jak je krásné se tomu poddat. Pak jí to na sobě předvedla a začala ještě více naléhat, ať to zkusí v sobě nalézt Eleanora taktéž. Eleanora se snažila odmítnout, ale nakonec se podařilo babči nalít jí do pusy nějaký lektvar, po které se v ní začalo něco probouzet – malá vznešená bílá lištička. Všechny smysly se zostřily. To už se ale babička začala radovat, jak je to úžasné, že už to začala taky chápat, a demostrovala moc jiné krve upálením malé myšky na dálku. Potom se Eleanora s babičkou vydali do lesa, kde ji babička nabádala, ať zkusí najít liliovník překrásný, který by pomohl její matce s (mírnými) bolestmi hlavy. Ten našli na překrásném paloučku plném mechu a s tekoucím potůčkem. Takto na dálku byly svědky uzdravení těžce raněné srnečky, kvůli čemuž se rozhodla Eleanora babičku odmítnout. Sen najednou změnil prostředí Eleanora se ocitla na okraji zvětšující se průrvy v zemi, přičemž na druhé straně byly babička a Eleanořina matka a prosili, ať ještě za nimi přeskočí. Eleanora si ale trvala na svém a za okamžik pozorovala, jak se pod nimi propadá půda a ony mizí v zemi. Nakonec ji ještě čekal výjev, kdy ležela jako malá nemocná v posteli a babička s matkou se oni starali. V další chvili již také držela šálek s čajem v potemnělé místnosti Ural’imu → 5.2.2.

Dobrodruzi ještě uviděli, jak se otevřely dvěře, ve kterých stála celkem pomlácená Vala, než jim Arto → 3.6.1 pogratuloval ke splnění zkoušky.

11.1.9 Post-Kapitola 9

Ani zdaleka to není celé, ale bohužel, no :D

Naše hrdiny jsme našli poté, co prošli zkouškou od Arta. Ten jim poděkoval a obsloužil/ošetřil Valu.

Dále se dobrodruzi začali vyptávat na katarku a její osud. Na to jim Arto vylíčil zkrácenou verzi, kde popsal jeho roli v zániku kartářky a co že to vlastně je – nemrtvých duše, o které později zjistili, že je vázaná na popravčí sekeru.

Paolo jim také vylíčil poslední momentky Amélie, kdy si až po její smrti všiml odcházejícího vraha/vetřelce, ale už jej nedokázal zastavit.

Bohužel jim nebyl schopen pomocí v tom, kdo by mohl být vrahem, ale hrdinům sdělil že z pozadí byla Amélie politicky aktivní.

Také jim vysvětlil, že Amélie byla dvorní katarkou pro rod Baryanů, který předsedá Velkému Shromáždění Jednotných národů.

Paola ještě Nejmenovaná požádala, jestli by jí mohl pomoct naučit se umění kat, přičemž jí hlas mimo jiné odkázal na Mistra Luhana z Irap Melu, k čemuž přitakala i Vala.

Když jí Arto vedl ke křídlu, kde byla kartářka naposledy spatřena, vysvětlil jim, že se tam nedokáže dostat a že jsou první kdo tam zavítají.

11.2 Část II

11.2.1 Post-Kapitola 1

Naše výprava nás opět zavádí do Velkého Brodu → 5.1.2. Po setkání s lenním Lordem → 3.5.2 jsme obdrželi odměnu za splnění úkolu a po menší rozpravě jsme se dozvěděli, že se městem pohybují Baryani → 3.4. Měli za úkol hlídat město před skřety. Ti už tady ale nejsou, avšak Baryani → 3.4 stále ano. Jaký mají pro to důvod? Lord naznačil, že probíhá mezi tímto národem a knihovnou → 4.2 spolupráce. Rozhodli jsme se, že v přestrojení za Baryany zkusíme zjistit, jak to ve skutečnosti je. V márnici za městem je mnoho uniforem. Po cestě jsme však narazili na dům Eleanory → 3.7.0.1, který se v popel obrátil spolu s jejími blízkými. Jen kvůli malicherné hádce místních vojáků! Při prohlídce domu jsme si povšimli drápů na dlažbě. Něco podobného jsme již viděli na zámku, kde byla zabita Katarka. Náhoda?

Aby toho nebylo málo, po cestě do márnice jsme si všimli, jak vylepují fotky Alexandra Fortissima → 3.7.1.1 jako hledaného muže…